Odkryli jsme deku a vrátili se do správných kolejí, říká obránce Kladna Kehar

Kladenští udělali rozhodující krok za třemi body hned v první třetině, kterou vyhráli 2:0. “Důležité bylo, že jsme dali ten první gól, nakoplo nás to. Každá výhra je důležitá, ale tohle byl každopádně zápas o to, abychom trochu odkryli tu deku, co na nás byla. Prokázali jsme bojovnost a trochu se zase vrátili do těch kolejí, v nichž to má být,” uvedl Kehar.

Sám byl shodou okolností v sestavě naposledy při domácím úspěchu proti Olomouci (5:2), v dalších třech zápasech vyšli Rytíři bodově zcela naprázdno. “Šetřil bych s úvahami, že jsem talisman Kladna, ale je to samozřejmě milé, když naskočíte zpátky do týmu a vyhrajete,” řekl Kehar.

Porovnávat, co se změnilo především oproti pátečnímu debaklu 1:6 s Českými Budějovicemi, však příliš nemohl. “Já neměl moc čas to sledovat, protože jsem byl v porodnici,” pousmál se Kehar.

“Ale jsou i takové zápasy, jak byl ten páteční, i když by neměly být. My se soustředíme na to, abychom byli v naší hře konzistentní, což se v těch posledních dnech moc nedařilo, takže jsme chtěli začít od těch detailů a jednoduchých věcí, abychom se vrátili ke hře, kterou věřím, že tady umíme hrát,” doplnil Kehar.

Důležité z jeho pohledu potom je, aby se Středočeši této hry drželi a nevybočovali za jakéhokoliv stavu. “Může se stát, že dostaneme gól, ale je třeba hrát stejně dál. S tím máme trošku problém a pak se nám ta hra sype. Máme to tak jako svatbu a pohřeb. Když dáme gól, jsme v euforii, pak v dece, kdy ho dostaneme. My musíme dřít a bojovat, hrát obětavě s osobní statečností a nekoukat se na věci okolo. To jsou věcí, které nás musí zdobit,” zdůraznil Kehar.

Starosti při pohledu na tabulku mu ale v posledních dnech zaháněla velká událost v osobním životě. Ve čtvrtek se otcem dcery Elly. “Jsem teď jak na obláčku, Měl jsem z toho trošku vítr, co budu dělat na tom ledě, ale dobře to dopadlo. Je úžasné být tátou. O tom ten život je. A já skládám hold všem ženám za to, co dokážou vytrpět. Moc děkuji za to, že mám manželku, jakou mám. Jsem teď hrdý a pyšný táta,” prohlásil Kehar.

Oslavu však osmadvacetiletý benešovský rodák odložil na později. “Symbolicky jsem si zavolal s kamarády, z nichž jeden hraje hokej v Německu. Dali jsme si panáčka na zdraví, ale víc to fakt nejde, protože když zrovna nehraju, tak trénuju jak kůň a ráno bych to pak nepřežil. Necháme to do pauzy,” řekl Kehar.