0
0
Klenoty jsou dlouhodobě uschovány v relikviáři v Korunní komoře v kapli svatého Václava ve svatovítské katedrále. Vyjmout je lze pouze za situace, kdy se sejde všech sedm klíčníků. Těmi jsou prezident a premiér, předsedové obou komor Parlamentu, pražský arcibiskup, probošt svatovítské kapituly a pražský primátor.
České korunovační klenoty sloužily jako odznaky vlády a moci českých králů. Souprava zahrnuje Svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko, kožená pouzdra na ně, podušku pod korunu a korunovační plášť s doplňky. Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem v dalším roce.
Svatováclavská koruna měla od počátku charakter veřejnoprávní. Nebyla osobním majetkem krále, ale patřila celé zemi prostřednictvím jejího nebeského patrona. Stala se vtělením české státnosti a po staletí udržovala vědomí o svébytnosti českého království mezi ostatními evropskými státy.
Ač korunovační klenoty vlivem historických okolností měnily místo svého uložení, do Prahy se vždy vracely na korunovaci. Svatováclavská koruna byla naposledy použita ke svému účelu při korunovaci Ferdinanda V. v roce 1836.
Koruna je zhotovena ze zlata a obsahuje 96 drahokamů velkých rozměrů, většinou velmi vzácných. Do koruny byly doplňovány po celou dobu života Karla IV. tak, jak je císař postupně získával. Rozmístění drahokamů má hlubokou symboliku, kterou dnes podle odborníků už nelze zcela přesně rozklíčovat.
Posvátný charakter koruny umocňovala skutečnost, že šlo o korunu relikviářovou. Do křížku na jejím vrcholu byl údajně zasazen trn z Kristovy trnové koruny. Má to dokládat latinský nápis na koruně Hic est spina de corona Domini (Zde je trn z koruny Páně). Český král tak byl symbolicky korunován stejnou korunou jako Kristus; nikoli však Karel IV., neboť relikvie byla do zlatého křížku se safírovou kamejí v podobě ukřižovaného Krista vložena pravděpodobně až na sklonku Karlova života. V roce 2003 se údajně zjistilo, že relikvie v koruně není.
