0
0
„Ve čtvrtek večer jsem byl na zápase Španělsko – Japonsko. Vzhledem k souběžně hranému duelu Němců s Kostarikou a měnícímu se skóre na obou stadionech byla na Chalífově národním stadionu hodně emotivní atmosféra. Měnila se totiž i průběžná tabulka této skupiny, která se na obřích obrazovkách během druhého poločasu objevovala.
Seděl jsem téměř u střechy, na klasické sedačce. Tak jako při většině zápasů na mistrovství světa. Na novinářská místa se stolem, kabelem k internetu, zásuvkami a monitorem, mají přednost média z účastnických zemí.
Hned přes uličku seděli u jednoho stolu španělský novinář a Japonka. Bylo zajímavé sledovat, jak se s měnícími se průběhy zápasů měnila jejich nálada. Když Japonci v úvodu druhého poločasu vyrovnali a vzápětí vstřelili druhý gól, japonská novinářka se propadla do transu. Vůbec nepřeháním.
Šermovala vítězně rukama, pištěla, skákala, křičela. Španěl na ni koukal s otevřenou pusou, vzápětí se rozesmál. Sáhl po mobilním telefonu a začal neobvyklý projev veselí nahrávat.
Jenže za pár minut se na obrazovce na stadionu objevila průběžná tabulka a Španěl se propadl do frustrace. Kostarika s Němci otočila na 2:1. Za této konstelace by totiž Španělé jeli po základní skupině domů.
Japonce, původně jásající i nad obratem Kostariky, to obratem došlo. Ve vteřině nahodila soucítící výraz, španělského kolegy jí bylo líto. Ten byl v šoku, nebyl schopen slova. Ale jen na pár minut, Němci třemi udrželi Španěly na MS. Japonsko-španělská euforie pokračovala, po konci zápasu se oba objali.”
