Barborky: Proč se trhají, co vám prý prozradí a jak na to, aby vám do Vánoc vykvetly?

Rozkvetlá barborka je jedna z nejkrásnějších ozdob vánočního stolu. Jemné narůžovělé květy třešně nebo jabloně, sněhobílé kvítky višně nebo žluté květy zlatého deště (zlatice) působí romanticky a svěže. Nádherně vypadají v kombinaci se zeleným chvojím. Vyniknou i vedle trsu zelenkavého borůvčí.

I když se podle zvyku ve svátek svaté Barbory, která ho slaví právě 4. prosince, trhá nejčastěji větvička třešně nebo jabloně, když cestou potkáte šeřík nebo trnku, neváhejte je do kytice přidat. Pěkné budou i nařasené větvičky břízy nebo vrby.

Ačkoli dnes můžete barborky vnímat hlavně jako dekoraci, pro předky měly symbolický význam. Dokonce podle nich hádali, co se stane příští rok. Barborky lidé trhali už za pohanských dob. Tehdy prý rozmlouvali se stromy a keři. Není náhodou, že se větévka trhala tak, aby rozkvétala kolem období zimního slunovratu – 21. prosince. Květy připomínaly, že po zimě zase přijde jaro.

Pro křesťany symbolizují rozkvetlé třešňové nebo jabloňové větvičky čistotu panenky Marie i příchod nového světla – Ježíše Krista. Když spojíme obě tradice, vyjde z nich krásný zvyk. Kvetoucí barborky vlastně připomínají naději, obrození, čistotu a světlo.

Podobně jako jiné zvyky, i je doprovází legenda. Svatá Barbora je světice, jejíž otec byl krutý pohanský obchodník. Svoji dceru nechal popravit, protože se nezřekla křesťanské víry. Nešťastnice prý cestou na popraviště vzala do ruky větvičku, která uprostřed zimy vykvetla.

Prostřednictvím barborek dřív děvčata hádala, jestli se vdají. Když vykvetla přesně na Štědrý den, říkalo se, že se dívka do roka vdá. Pokud měla nápadníků více, mohla si po nich větvičky pojmenovat – a vzala si prý toho, jehož větévka vykvetla jako první.

Aby byla věštba věrohodná, musely se dívky vydat pro barborky brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru. Barborku musely uříznout ze stromu starého alespoň deset let. Možná to byla ale jen ohleduplnost starých hospodářů – zatímco pro mladý stromek je jedna větvička bolestivou ztrátou, statný velikán ji zvládne bez větší újmy.

O barborky se zajímali i ženatí muži a vdané ženy. Říkalo se, že kolikátý den po uříznutí barborka vykvete, tolikátý měsíc bude mít v příštím roce její majitel štěstí. Potíž je, že mezi čtvrtým a dvacátým čtvrtým prosincem uplyne přesně dvacet dní a rok má jen dvanáct měsíců. Třeba se vám ale povede, aby barborka vykvetla už po pár dnech, co ji přinesete domů.

Pro barborky se vydejte nejlépe 4. prosince, plus minus den nebo dva. Větvičky seřízněte ostrým a čistým nožem. Nestříhejte je, protože nůžky stlačí pletiva, jež do větvičky přivádějí vodu. A pít barborka potřebuje. Dopřejte větévkám hodně světla. Prospěje jim také odražená voda a teplé místo.

Vodu můžete po pár dnech vyměnit. Větvičky osvěžujte rozprašovačem nebo vedle nich postavte misku s vodou, která se bude odpařovat. Vysušený vzduch jim totiž nesvědčí a poupátka by mohla zaschnout.

Když na barborku zapomenete a vydáte se pro ni se zpožděním, zkuste přírodu ošálit. Na deset minut ponořte větévku do vlažné lázně, až poté ji naaranžujte do vázy. Aby vykvetla, potřebuje totiž určitý čas a teplotu. Právě tímhle trikem byste mohli zpoždění dohnat. Vykvetení uspíšíte také v blízkosti topení.

Naopak rozkvetení pozdržíte na chladném místě. Barborku ale zbytečně nevystavujte teplotním šokům.